Význam luk a mokřadů
Pro přírodní harmonii potřebujeme i místa, kde žádný les, ani křoví nebude.
Bezlesá místa jako louky, stepi, ale třeba i mokřady a vřesoviště
jsou dnes celosvětově ohroženější než tropické deštné pralesy.
Právě na bezlesá místa je vázáno největší množství hmyzu
a samozřejmě i spousty dalších druhů přes ještěrky a ptáky
až po ježky a drobné myšky.
Celá řada dříve běžných druhů rostlin a živočichů žijících na loukách je dnes vyhubena nebo je vážně ohrožena na svém bytí.
Tisíce kilometrů čtverečních trvalých travních porostů byly přeměněny na ornou půdu, zastavěny nebo jinak zlikvidovány.
Z krajiny zmizely meze, okraje polních cest i cesty samotné, mokřadní louky byly odvodněny a „zúrodněny“.
Vlivem vzrůstající automobilové dopravy a zejména pak používání vysokých dávek hnojiv v zemědělství je naše krajina přesycena živinami. Ty podporují růst rychle rostoucích plevelných druhů jako kopřivy, lopuchy a lebedy i druhů nepůvodních a invazních jako je bolševník velkolepý, křídlatka, celík kanadský a netýkavka žláznatá. Většina rostlin dosahujících menšího vzrůstu, případně rostoucích pomaleji, je tak těmito agresivními druhy utlačována a nakonec zcela umořena.
Spousta donedávna zcela běžných typů luk venkovských zahrad (např. kopretinové louky s dominantním ovsíkem vyvýšeným) bezmyšlenkovitě měněna na „anglické trávníčky“.
Když mizí druhově bohatá společenstva rostlin, mizí s nimi pochopitelně i celá řada na ně vázaných živočichů: většina motýlů, kobylek, ještěrek, spousta druhů ptáků a brouků.
S ústupem tradičního způsobu hospodaření na některých místech ČR dochází k zániku květnatých luk s jedinečným složením květeny. Nejvíce na to doplácejí naše druhy orchidejí, ale třeba i bledule a celá řada krásných, zajímavých a mizejících druhů rostlin. Když vymizí pestrá skladba rostlin, pochopitelně zmizí i celá řada živočichů, kteří jsou na ně úzce vázáni. Ochuzení druhové bohatosti lučních druhů rostlin tak nakonec přivodí ochuzení všech ostatních složek přírody.
Ještě před cca 60 lety bylo z východních Čech botanikům známo přes 200 lokalit, kde roste krásná evropská orchidej vstavač osmahlý. Dalších několik desítek, ne-li stovek, však pravděpodobně uniklo pozornosti vzhledem k tehdy hodně nízkému počtu botaniků. V současné době se na území východních Čech nachází poslední 4 lokality. Podobných příkladů jsou stovky, možná tisíce. Mnohé jsou ještě smutnější a končí úplným vyhubením druhu.
Bohatá luční společenstva se zachovala pouze na málo přístupných místech. Člověk v Eurasii vyhubil naše původní velké býložravce jako byl pratur (předchůdce domácí „krávy“), divoký kůň, zubr (ve volné přírodě) a možná i mamut, srstnatý nosorožec, veledaněk, buvol, kozorožec nebo medvěd jeskynní. Lidé také zlikvidovali tzv. primární bezlesí, což jsou místa, kde se nemohl z nějakých důvodů udržet les. Jednalo se např. o koryta a nivy velkých řek (řeky jsme „umravnili“ a zregulovali), skály a sutě (ty jsme většinou přeměnili na lomy a následně zemědělsky či lesnicky zrekultivovali) i další taková stanoviště (např. již vytěžené váté písky dnes uměle zalesněné borovicí či bezlesí vznikající neregulovanou činností bobrů). Vše má za následek skutečnost, že druhy vázané na travnatá a otevřená stanoviště nemohou přežít bez pomoci člověka.
Co děláme
- Aktivně vyhledáváme a monitorujeme cenné lokality.
- Odborně pečujeme o nejcennější neudržované plochy likvidací náletových dřevin, mozaikovitým kosení nebo pastvou, rozrušováním travního drnu, pojezdy těžké techniky, hloubení jezírek, tvorbě mokřin a vytváření ranných sukcesích stádií.
- Snažíme se i o formální ochranu vyhlášením zvláště chráněných území nebo smluvní ochranou s vlastníky či přímo výkup některých pozemků.
- Komunikujeme s vlastníky a snažíme se obnovovat ztracený vztah, aby se opět sami začali o své pozemky starat.
- Vhodnou osvětou se pokoušíme zabránit dalšímu ničení druhově pestrých lučních stanovišť (odvodňování, přehnojování, rozorávání, přeměna na „anglické trávníčky“ apod.).
- Podporujeme ekologické zemědělství, které nezatěžuje přírodu umělými hnojivy a pesticidy. Navíc vytváří místa vhodná k opětovnému návratu vymizelých organismů.