Proč už to nefunguje
Proč už to nefunguje jako dřív?
O zarůstání krajiny, zarůstání cenných stepních či lučních biotopů nebo o boji se sukcesí jste pravděpodobně už slyšeli, a nejen od nás. Co to vlastně je? A proč se na takových místech lopotíme, potíme, dřeme? Skupina JARO se stará i o několik lokalit na Kolínsku a Nymbursku. V úrodné nížině plné nekonečných lánů. Tedy před 70 lety tu ještě nekonečné lány nebyly. Byla tu spousta malých políček, na každém se pěstovalo něco jiného a někým jiným. Taková pěkná mozaika, i s pícninami, jetelotravními směskami či pestrými loučkami na seno a píci pro hospodářská zvířata. A řídké sady vysokých ovocných stromů. A obecní pastvinky s kozami, ovcemi, koněm či kravkou. Bylo to tu pestré, ještě plné hmyzu, motýlů, polních ptáků, zajíců.
Pak se políčka původním malým vlastníkům zabavila, scelila, meze rozoraly a postupně vznikaly velké lány, kde se proháněla čím dál větší, těžší a rychlejší zemědělská technika. Některá místa byla pro traktory či pěstování nevhodná, tak tam zůstaly loučky a sady, o které se většinou ještě někdo staral. Většinou někde na stráni nebo na zamokřené půdě. Sem se z okolních lánů přesunula většina přeživšího pestrého života. Kozy a kravky ale na obecních pastvinkách pomalu mizely, ubývalo lidí, kteří by drobnému chovu věnovali čas. Chovatelé králíků, kteří si občas šli nakosit nějakou trávu či připravit seno na zimu, také téměř vymizeli.
Tato zbylá místa pestrých trávníků a většinou dlouhodobého bezlesí, začala bez údržby zarůstat. Nejdřív vysokými travami, pak keři a nakonec stromy. Po cinkání klíči, kdy byly pozemky vráceny původním vlastníkům, se v tomto trendu nezměnilo téměř nic, 40letá mezera zpřetrhala vztah k půdě a místa zarůstala dál anebo na nich vyrostly domy či haly. Cenné loučky a řídké sady, většinou pestré širokolisté trávníky, nám tak poslední desetiletí mizí před očima. A s nimi rostliny, hmyz (motýli) a ptáci, kteří tyto biotopy pro život potřebují. A v hustém zapojeném křoví je biodiverzita minimální, ani ptákům se zde nechce moc hnízdit.
Pokud taková místa nezarostou úplně, mnohé druhy na malých ploškách ještě přežijí a odstraněním náletových dřevin lze lokalitu jakžtakž zachránit. Pokud zarostou úplně a dlouhodobě, druhy většinou nenávratně zmizí a případná obnova toho již moc nezachrání a když, tak za velmi dlouhou dobu. O mnoho takových lokalit se staráme. Často v nich přežily cenné druhy, často i zákonem chráněné jako různé hořce či hořečky a často to jsou jen malé pestré oázy života v okolní zorané či naopak zarůstající krajině.
Třeba na Kolínsku ční mezi zemědělskými lány malé návrší. Za války zde byla ještě mozaika malých políček a pastvinek. Po válce zde vysadili řídký vysokokmenný sad, který byl pravidelně udržovaný kosením. Rostly zde třeba hořečky nahořklé, nyní kriticky ohrožené rostliny, které jsou v ČR už jen na posledních cca 45 místech. Po „revoluci“ začala větší část sadu zarůstat, a menší část naopak trpěla nadúdržbou – byla kosena sekačkou několikrát ročně. Hořečky zde nepřežily. Kolem roku 2005 byla část starých stromů pokácena. Stromy začaly výmladkovat, přidaly se náletové dřeviny a letos v předjaří po 15 letech zde už bylo až na pár malých plošek neprostupné vysoké křoví. Žádné druhové „extrašpeky“ už tu nejsou.
Přesto nám bylo líto přijít o jednu z posledních potenciálních pestrých lokalit v okolí. Část křoví jsme vykáceli v předjaří, zbytek teď na podzim. Ponechali jsme několik solitérů a ostrůvků křoví pro hnízdění ptáků či toulavý stín a jsme zvědavi, co se zde v příštích letech objeví. Už koncem léta si sem na obnovené loučky našli cestu „běžné“ druhy motýlů. A pcháčům bělohlavým, kudlankám či ještěrkám se zde během letoška na osluněných plochách také začalo dařit víc.
Ať vám nic neuteče
Chcete vědět, kde se co šustne? Přidejte se k více než 8 000 příznivcům Skupiny JARO a získejte pozvánky na všechny zajímavé akce, novinky z praktické ochrany přírody, upozornění na nové články, přednášky i možnosti, jak se zapojit.